Badatelna

B a d a t e l n a 2 0 2 4

Žlutava – Li-2

Zlutava – Li-2

Summary:The article describes history of Lisunov Li-2 aircraft that has been derived from the DC-3 airliner. One of the planes with number 2108 had served in Czech Air Force for several years. In 1996, it was released from the army forces. Today the body is a private property it has no wings and interior equipment. It was meant to be a part of some kind of war/partysan memorial, but currently the future of the project is unsure.

Dopravní letoun Lisunov Li-2 byl sovětskou verzí amerického letounu Douglas DC-3, vyráběnou v licenci z roku 1937. Stroj byl upraven pro sovětské podmínky, byl do něho instalovaný sovětský motor Švecov M-621 a některé letouny byly opatřeny výzbrojí. Nástupní dveře pro cestující se přesunuly na druhou (pravou) stranu trupu a nákladová vrata byla posunuta téměř až nad křídlo. V takto uvolněném prostoru zadní části trupu byly ve vojenské verzi po obou stranách trupu instalovány kulomety. Nově se též objevila i kulometná kopule v horní části trupu. Za druhé světové války létaly Lisunovy i nad Československem. V padesátých letech je zakoupily i Československé státní aerolinie, u nichž létaly po boku originálních DC-3, jejich obliby ale zejména mezi mechaniky kvůli nižší spolehlivosti motorů nedosáhly. Sloužily i u československé armády.

Historie vzniku letounu je velmi zajímavá. Ruská vláda importovala cca 21 strojů DC-3 přímo od společnosti Douglas přes několik obchodních společností. Tyto Dakoty byly dodány od listopadu 1936 do března 1939. Zcela první DC-3-196 určené pro Rusko byl stroj vyrobený v Santa Monice s označením 1589 registrovaný jako NC14995 a dodaný přes francouzský přístav Cherbourg 30. listopadu 1936. Zajímavostí je, že ve výrobní hale stál vedle tohoto stroje letoun 1590, později známý jako KLM PH-ALI "Ibis", který byl sestřelen nad Biskajským zálivem německým Junkersem 88 1. června 1943. Zahynuli všichni pasažéři i posádka. na palubě cestovala i tehdejší filmová hvězda Lesley Howard (aka Ashley z filmového megahitu Gone With The Wind).

Další stroje DC-3 byly dodány přes společnosti Fokker a Mongolian Transport Co. Po provedení nezbytných testů bylo rozhodnuto získat licenci od společnosti Douglas Company na stavbu letounů v SSSR. Konstrukční kancelář S. Iljušina vypracovala plány pro sériovou produkci. Adaptaci letounu na ruské poměry prováděl tým pod vedením Borise P. Lisunova. Ten strávil poměrně dlouhou dobu u společnosti Douglas v továrně v Santa Monice na školení a studijních stážích během let 1938 až 1940. Výroba byla zahájena v továrně č. 84 poblíž Moskvy. Letouny měly dva motory Švecov M-62 o výkonu 900 hp, což byly v licenci vyráběné motory Wright SRG-1820F. První stroje byly nasazeny na lince Moskva - Stockholm a Moskva - Berlín v roce 1940. V roce 1941 byla výroba přesunuta do továrny v Taškentu poblíž hranic s Afghánistánem. Důvodem byla německá invaze do Sovětského svazu a útok na Moskvu. Nedlouho poté byl letoun označen jako Li-2.

Po celou válku zásobovaly frontové jednotky municí i zásobami, převážely zpátky raněné a další materiál. Standard stříbrná barva byla nahrazena hnědou kamufláží. V horní části trupu byl do kupole namontován kulomet ráže 12.7 mm. Aby byla zachována pevnost trupu, byla tato část zesílena. Další kulomety Škas ráže 7.62 mm byly namontovány v zadní části nákladového prostoru. Některé letouny byly adaptovány na náklad bomb, původně vyhazovaných ručně zevnitř trupu. Později byla pod trupem umístěny závěsy na 4 bomby. Celkový počet vyrobených strojů dosáhl cca 7 000, přičemž společnost Douglas nikdy nezískala za licenci žádné platby. Na území bývalé ČSSR se nachází několik exemplářů letounu Li-2, například v muzeu ve Kbelích či na Slovensku u Svidníka, v Banské Bystrici (viz níže) či na Dukle.

Na následujících obrázcích je souhrnný nákres letounu a exemplář vystavený u muzea SNP v Banské Bystrici (výrobní číslo 23442105).

Torzo trupu Lisunova výrobního čísla 23442108 se nachází nedaleko obce Žlutava. A jaká byla historie tohoto konkrétního letounu? Stroj byl dodán 1. prosince 1952 československé lidové armádě a registrován jako D-37. Dosloužil u velitelské letky 2. dPVOS v Brně - Černovicích. Na první fotografii je 2108 v době své činné služby (pravděpodobně na brněnském letišti). Letoun byl vyřazen v dubnu 1996. Podle neověřených informací sloužil jeho trup v aeroklubu Kroměříž k výcviku parašutistů. Posléze byl přesunut do Žlutavy, kde majitel údajně plánoval stavbu pomníku místní partyzánské skupině, která zde byla vysazena údajně letounem stejného typu.

V roce 2009 se trup nacházel v areálu místního jezdeckého klubu (z této doby jsou i fotografie na této stránce). Někdy v roce 2010 až 11 byl přesunut na nové místo cca 700 m jižně od původní pozice, kde byl umístěn na soukromém pozemku. Dal se podle doutníkovitého tvaru snadno nalézt na satelitní mapě. Zbytek letounu tvořil duralový trup bez křídel, SOP a VOP. Na duralovém plechu byly místy zbytky nátěru, v zadní části bylo imatrikulační číslo 2108. Za kabinou bylo možné rozeznat typický "blesk" modrého pruhu na boku.

V kokpitu bylo vše zničené, jen místy se daly rozpoznat původní pozice palubních přístrojů, oba kniply byly zarezlé. Na některých zbytcích vnitřního vybavení stroje byly české nápisy.