Olešná – Fw-190
Olesna – Fw-190
Summary: The presented article deals with German aircraft shot down at very end of the WWII close to the Olesna village near Blansko (Central Moravia). The pilot has survived the crash using his parachute. The wreckage remains have been removed shortly after WWII end. However, small parts can be found on the site even today. Due to chaotic situation in last days of war, it was not possible to track any archive records revealing the pilots/aircraft identity.
V pondělí 7. 5. 1945 kolem 15 hodiny došlo nad Vranovem a Novým Hradem k leteckému souboji. [1] Střetlo se tu 6 ruských stíhacích letounů typu Lavočkin La 7 a německý bitevní letoun Focke-Wulf Fw 190 F8 [2]. Ten byl po krátké boji sestřelen [3] a zřítil se poblíž obce Olešná u Blanska [4]. Protože brněnské letiště již bylo tou dobou obsazeno sovětskou armádou, mohlo se jednat o jeden z letounů náležejících do stavu I. nebo III. skupiny SG 4 [5]. Obrázek: Plánek širšího okolí havárie. Předpokládané místo vzdušného souboje (1), místo dopadu pilota na padáku do pole (2) a místo dopadu neřízeného stroje do lesa (3). Sestavil autor.
Zmíněný letecký souboj se odehrál v době, kdy se již válka chýlila ke konci a lidé na venkově s obavami sledovali vývoj situace. V posledních dubnových dnech roku 1945 byla velká část obyvatelstva Olešné schována v lese před blížící se frontou. Přesunuli se do lesa poté, co si v zalesněném svahu severně od obce vykopali provizorní přístřešky zahloubené ve svahu. V nich se ukrývali i s některými svými domácími zvířaty, aby byli v bezpečí "až přijde fronta". Byli to prostí lidé a jejich představy o průchodu bojů byly poněkud divoké. Očekávali, že fronta bude nejspíše podobná jakési mohutné tlakové vlně. Přebývali tedy v lesních úkrytech a jen občas se vraceli tajně do vesnice na obhlídku svých opuštěných domovů, v nichž se mezitím bez rozpaků ubytovali němečtí vojáci. (J. Moll)
Obrázek: Zbytky lesních přístřešků obyvatel Olešné, stav v roce 2003.
Obrázek: Německý stíhací a bitevní letoun Focke-Wulf Fw 190 F8. Zdroj: Focke Wulf Fw 190 F, G, Letecké listy
Onoho květnového dne bylo příjemné polojasné počasí. Kolem druhé hodiny odpoledne se ozvaly zvuky leteckého souboje, ve kterém dostal německý letoun sérii zásahů. Pamětník o tom říká:
Najednou jsme slyšeli, jak motor stíhačky zaburácel a pak z toho pilot vyskočil padákem. Mezi lidma vypuklo pozdvižení a někdo volal: "Podívejte, padá, padá dolů!" A opravdu, viděli jsme ten padák. (A. Kučera)
Neřízený letoun pokračoval krátce v letu severovýchodním směrem a poté se zřítil asi 200 m od úkrytů obyvatel Olešné. V té době pokrýval tuto část svahu mladý les. Padající letoun lámal vrcholky stromů a zapíchl se do svahu v lesní trati "Na kříbě", přičemž nárazem se z draku utrhly větší kusy (snad části trupu a křídel) a přeletěly s rachotem přes svah až do vedlejšího údolíčka, kde dopadly do zmoly u potoka. Vyděšení vesničané schovaní ve svých provizorních příbytcích sledovali pád trosek z velké blízkosti. Domnívali se, že se jedná o "bombu", která snad vybuchne se zpožděním. Dali se proto na úprk lesem směrem k Hořicím. Kolem silnice na Hořice bylo v té době utábořeno německé vojsko. Vojáci ovšem nebyli soubojem ani pádem letounu nijak znepokojeni - takových přestřelek již jistě zažili mnoho. Právě si na ohních vařili oběd a pobaveně sledovali utíkající vesničany. Pilot ze zasaženého letounu mezitím dopadl do polní trati zvané Na klínku, poblíž které právě rodina Krejzova sbírala klestí na otop ve svém "tálku"[6]. Německý letec dosedl na padáku do pole a vzápětí po přistání si všiml rodiny skrývající se s obavami v houští. Okamžitě vytáhl pistoli a ptal se jich, zda jsou kolem Němci nebo Rusové. Zřejmě si nebyl jistý, na kterou stranu fronty se při vzdušném souboji dostal. Od bývalé hospody sledoval souboj dalekohledem německý důstojník, který vzápětí po sestřelu křikl na své muže: "Er ist ein Deutscher!" [7] a vyslal je okamžitě do lesa na místo přepokládaného dopadu pilota, zatímco dvojice vojáků se urychleně vydala z vesnice přes humna na místo, kam se zřítil letoun. První zmíněná hlídka po chvíli "zajala" vlastního pilota a doprovodila ho do vesnice. Jednalo se o asi 20letého muže se světlými vlasy v šedé kombinéze Luftwaffe. Byl zraněn na čele a nesl si v náručí zmuchlaný světlý padák, jehož lana se za ním táhla po zemi. Ve vsi u dnešní odbočky na Hořice stál německý radiovůz s anténou, do něhož pilot nastoupil.
Když se asi po hodině vesničané vrátili k vesnici, vrak letadla dosud hořel. Jednalo se o cca 2 - 3 m vysokou hromadu pokřivených a zborcených hliníkových plechů a ocelových součástí. Křídla stejně jako trup byla nárazem zcela zdeformovaná a vyhloubila ve svahu brázdy viditelné i po téměř 60 letech. Na povrchu plechů nebyly vidět žádné výsostné znaky ani kamuflážní barvy. To vše vzalo za své při následném požáru letadla.
V lese v místě havárie hořely zbytky paliva a v ohni bouchala nevystřílená munice. Žár byl tak velký, že některé části se zcela roztavily a slily dohromady. (J. Moll)
Někdy v období žní roku 1945 (červenec až srpen) se rozhodlo (snad z popudu místního hajného Doležela), že je třeba zbytky letadla odklidit z lesa pryč. Při té příležitosti byly trosky tříděny dle materiálu na hliník a železo. Vše bylo na selských vozech odvezeno do šrotu, na místě zůstal jen hvězdicový motor, který byl na jakoukoliv manipulaci příliš těžký. Utržené kusy trupu, které ležely dole ve vedlejším údolíčku, byly uvázány na řetězy a smýkány dvěma páry koní do kopce nahoru k silnici kolem bývalých lesních úkrytů vesničanů. Koně bylo nutné několikrát přepřáhnout. Začátkem padesátých let byl v místě havárie stále patrný průsek vytvořený padajícím letounem. Na místě dopadu se dosud nacházel hvězdicový motor zabořený do země cca 0,5 m hluboko. V jeho zadní části byly utrhané hadice a zkorodované části ocelových nosníků. V letních měsících roku 1950 bylo rozhodnuto o odklizení motoru s pomocí místních hasičů. Akci řídil tehdejší předseda Národního výboru p. Dvořák. Skupina 6 mužů včetně hajného p. Nečase [8] tehdy motor svalila dolů do blízkého údolíčka. Potom byl voze taženém koňským potahem odvezen nahoru do vesnice a poté do Blanska. Zřejmě skončil ve šrotu. Na místě pádu potom zůstalo jen množství menších úlomků. V dalších letech bylo místo havárie téměř zapomenuto, chodili sem čas od času jen místní lidé, kteří sbírali drobné úlomky letounu.
Obrázek: Tvar průseku na místě havárie začátkem 50. let.
Ještě v 70. letech byl průsek na místě havárie dobře patrný. Například v porostní mapě z roku 1971 je barevně vyznačen. Celé širší okolí je vyznačeno zelenou barvou (les o stáří 41 - 60 let), průsek samotný pak žlutou barvou (les o stáří 1 - 20 let). Směr průseku odpovídá směru letu havarovaného stroje - od Nového Hradu směrem k SZ.
Obrázek: Výřez z porostní mapy okolí Olešné. Šipka označuje průsek na místě havárie.
V červnu 1995 navštívili místo havárie členové Letecké historické společnosti z Vyškova, kteří se specializují na vyhledávání a vyzvedávání sestřelených letadel z druhé světové války. Na základě informací od pamětníků nalezli místo dopadu. Při průzkumu se jim podařilo z hloubky cca 0,5 m vykopat množství fragmentů motoru a další zbytky havarovaného německého letounu. Zejména se jedná o hliníkové části válců hvězdicového motoru stíhačky. Některé z nich mají zbytky původního žebrování zajišťujícího lepší chlazení motoru.
Obrázek: Fragmenty válců se žebrováním nalezené členy LHS na místě havárie.
Byly nalezeny také různě deformované části ventilů z nerezové oceli i se zbytky ventilových pružin. Sací ventily mají tenčí dřík, silnější dříky výfukových ventilů jsou duté[9]. Mezi nálezy je i zkorodované vahadlo ventilového rozvodu (na obrázku druhé zprava) a deformované nerezové sedlo ventilu (na obrázku zcela vpravo).
Obrázek: Části ventilového rozvodu hvězdicového motoru BMW 801 D-2.
Nalezeny byly dále části rozlámaného pancíře sedačky pilota, části pneumatik, části závěsníku ETC [10], kousky přístrojů, úlomky hliníkového plechu s nýtky, kousky skla z překrytu kabiny a zkorodovaná nábojnice ráže 13 mm[11]. K zajímavým nálezům z roku 1995 patří kožený potah pancéřové sedačky pilota. Je z tlusté a dosud velmi houževnaté kůže, která je zkrabacená a roztržená na dva větší kusy. Na líci je světle zelenošedá, na rubu je bez barvy. Na jednom místě je otvor o průměru cca 1 cm s rezavým okrajem.
Obrázek: Kožený potah sedačky pilota.
Na místě pracovníci muzea objevili také část kmene smrku o průměru 25 cm a délce 65 cm, v níž je zaseknutá část deformovaného pancíře chránícího zespodu a zezadu sedačku pilota. Při těžbě dřeva ve zmíněné lokalitě byla část kmene s kusem pancíře vyříznuta a odložena mimo připravené klády jako nepoužitelná. Jedná se o kuriózní nález dokumentující obrovskou energii nárazu letounu do země. Při něm se zřejmě sedačka pilota nebo její části utrhly z draku a kus roztrženého pancíře se zasekl do tehdy mladého stromku v okolí havárie. Zajímavé je, že letící kus pancíře kmen stromu nepřerazil. I po téměř 60 letech je rezavý pancíř dosud hluboko zaseknutý do dřeva.
Obrázek: Část pancíře sedačky z havarovaného letounu zaseknutá ve stromu..
V roce 2000 byly při amatérských výkopech na místě havárie nalezeny větší fragmenty hliníkového plechu, části motoru a elektroinstalace. Mimo jiné se z letounu podařilo nalézt dva hliníkové štítky o rozměrech 7,3 x 5 cm. Jeden je zčernalý a nečitelný, na druhém jsou instrukce pro provádění údržby či nastavení závěsníku ETC: "Verlegerungsvorgang: Hebel in Pfeil richtung drehen bis in der Schauöfnung.." [12] Dále je text nečitelný. Vzpěra závěsníku vyobrazená v levé spodní části štítku byla opravdu nalezena na místě havárie v roce 1995.
Obrázek: Štítek z draku havarovaného letounu.
V letech 2002 a 2003 byl opakovaně proveden průzkum lokality autorem textu. Protože se nachází v lesní trati a ne na obdělávaném poli, je místo dopadu v terénu dobře patrné i po tolika letech. Poblíž centrální prohlubně lze ve vhodnou roční dobu (kvůli vegetaci) rozpoznat mj. i brázdy vyhloubené křídly letounu.
Obrázek: Místo havárie je v terénu dosud dobře patrné.
Na lokalitě se podařilo nalézt malé úlomky hliníkového plechu se zbytky nýtků, hliníkové součástky, zkorodovanou výfukovou přírubu se závitem, kusy pneumatik, části gumového vnitřního těsnění palivových nádrží [13] a zbytky hadic.
Obrázek: Zbytky gumového těsnění palivových nádrží a pneumatik.
Několik desítek metrů od místa dopadu severním směrem (k Hořicím) se nachází údolíčko, kam setrvačností dolétly utržené části letounu. O dalších cca 100 m severněji ve svahu zalesněného údolíčka jsou dodnes patrné zbytky dvou přístřešků, v nichž se konce války schovávali občané Olešné před frontou. Na základě pátrání v terénu a výpovědí pamětníků se podařilo částečně zrekonstruovat a zdokumentovat okolnosti sestřelení německého bitevního letounu u obce Olešná u Blanska. V terénu bylo v průběhu poválečných let nalezeno velké množství částí letounu, které se v současnosti nachází jak v soukromých, tak ve veřejných sbírkách. Na základě získaných poznatků byl určen typ letounu. Případ se stal na samém konci války a zřejmě díky tomu se nepodařilo nalézt archivní dokumenty, které by umožňovaly zjistit bližší údaje o příslušnosti stroje a pilota.
Poznámky k textu:
[1] Toho dne ráno kolem 8 hodiny napadla Olešnou blíže neurčená sovětská letadla, protože zde údajně byla umístěna vojenská vysílačka. Informaci o vysílačce se bohužel prozatím nepodařilo potvrdit.
[2] Focke-Wulf Fw 190 F8: posádka 1 pilot, rozpětí křídel 10.49 m, celková délka 10.20 m, výška 3.35 m, hmotnost prázdného letounu: 3 200 kg, hmotnost plně naloženého letounu: 4 900 kg, plocha křídel 18.30 m2, zatížení křídla 268 kg/m2. Pohonná skupina: 14válcový hvězdicový vzduchem chlazený motor BMW 801 D-2, výkon 1 700 k, specifický výkon 347 k/t. Výkony: maximální rychlost 653 km/h, stoupavost 720 m/min., maximální dostup 11 410 m, dolet 900 km. Výzbroj: 2 x 20 mm MG 151/20, 2 x 13mm MG 131, bomby či jiný bojový náklad až do hmotnosti 1800 kg. Vyráběn od března 1944 do konce války.
[3] Podle jiné verze byl snad letoun zasažen omylem ze země palbou německého flaku (protiletadlového kanónu) umístěného v blízkosti Nového Hradu.
[4] V roce 1975 se Olešná stala městskou částí Blanska
[5] Schlachtgeschwader, bitevní eskadra. SG 4 působila od dubna 1945 na letišti v Prostějově. V posledních válečných dnech se přesunula na letiště do rakouského Welsu.
[6] Tálek byla část lesa přidělená hajným ke sbírání dřeva.
[7] "Je to Němec!"
[8] Hajný M. Nečas nastoupil do služby na Olešné v září 1949
[9] Tyto ventilové dříky měly původně sodíkové jádro kvůli lepšímu odvodu tepla.
[10] ETC (Elektrische Trägervorrichtung für Cylinderbomben- elektrický závěsník pro válcové pumy). Závěsníky sloužily k uchycení pum, přídavných nádrží a dalších zařízení pod trup, případně křídla letounu. Existovalo několik typů závěsníků: ETC 50, ETC 71, ETC 501, ETC 503. Nalezená vzpěra by mohla pocházet z často používaného typu 501.
[11] Dva kulomety MG 131 byly u tohoto typu letounu umístěny nad motorem. Nahradily starší 7,92 mm kulomet MG 17, měly ráži 13 mm, elektrické ovládání a zásobu munice 475 kusů na hlaveň.
[12] "Postup nastavení: Otočit páku ve směru šipky až v otvoru..."
[13] Toto těsnění omezovalo únik paliva pří případném zásahu nádrže střelami menších ráží.
Prameny:
Archiv Jiřího Davida, LHS Vyškov
Archiv Vlastimila Schildbergera
Porostní mapa Polesí Kateřina podle stavu k 1. 1. 1971, měřítko 1:10000. Vydal Lesní závod Rájec nad Svitavou
Kopečný P. - Schildberger V.: Letecká válka nad Drahanskou vrchovinou, OV ČSPB, Blansko, 1983
Schmid J.: Stíhací a bombardovací letadla Německa, 1. díl, Nakladatelství Jiří Fraus, Plzeň, 1993
Janda, J. - Poruba, T.: Focke Wulf Fw 190 F, G, Letecké listy, DDAir/S. Dudek, Praha
Pamětníci:
Jiří Moll (nar. 1933, bytem Blansko)
Zdeněk Ondroušek (nar. 1932, bytem Blansko)
Miloslav Nečas (nar. 1923, bytem Olešná)
Alois Kučera (nar. 1929, bytem Olešná)