Jedovnice – bývalá kamnárna
Jedovnice – Former Glaze-tile Stove Works
Summary:The article describes buildings of old gleze-tile stove works in Jedovnice. The production in the facility ended in 1940s. Till today, several remains of the tile ovens can be seen on the site. As discovered by author, the tile works used local clay and sand raw materials from nearby Olomucany village. Some fragments of unfinished tiles and bricks with JEDO designation further illustrate the production scope of the facility.
Nejprve trocha teorie: keramické kachle (podle vzoru stroj) se dodnes vyrábí téměř identickým postupem jako v dobách první republiky. Na začátku je namíchaná tekutá keramická suspenze, která se ručně lije do sádrové formy. Po určité časové prodlevě následuje rozebrání forem, vyjmutí kachlů, první retuš a sušení. Nyní je kachel ve fázi, kdy sice nemá potřebnou pevnost, ale již drží tvar. Po druhé retuši, což je vyhlazení bočních hran a nerovností v ploše kachle, jdou kachle do pece na přežah. Výsledkem přežahu jsou kachle vhodné k použití jako podomítkové nebo ke glazování. Glazování je proces nástřiku zvolené povrchové úpravy. Poslední fází výroby kachlů je ostrý výpal s glazurou.
Mezi významné jedovnické podniky patřila bezesporu kamnárna u hlavní silnice na Vyškov. Výroba zde byla zahájena již před rokem 1900. Jméno zakladatele bohužel není známo. Mezi výrobky kamnárny jak název napovídá patřily především kachle na kamna. Pamětníci si vzpomínají, že kolem roku 1900 bylo majitelem kamnárny družstvo občanů z Jedovnic i okolních obcí. Protože továrna příliš neprosperovala, byla kolem roku 1910 prodána firmě František Kropáček z Blanska. Nový majitel podle všeho kamnárnu značně zvelebil a rozšířil. Z této doby se zachovala krásná kachlová deska s textem TOVARNÍ SKLAD FIRMY JEDOVNICKÁ KAMNÁRNA FR. KROPÁČEK BLANSKO.
Snad měla byt použita k označení skladu výrobků agilního podnikatele. Na jedné z budov bývalého továrního komplexu se dochovalo ve štítu vročení 1918. Teoreticky by se mohlo jednat o datum výstavby této budovy za Kropáčkovy éry. Zmíněná budova mnohem později v dobách socialismu sloužila jako kanceláře dopravního podniku. Níže je jedna z mála dochovaných fotografií kamnárny ještě s oběma komíny a čapím hnízdem*. Komíny měly výšku 12 a 15 m. Jeden z nich byl postaven ze světlých tvarovek s nápisem JEDO, druhý z neoznačených odlehčených tvarovek z pálené hlíny. Fotografie pořízena kolem roku 1950. Vedle je stejná fotografie pořízená o 60 let později. Vročení 1918 je stále na svém místě.
Kamnárnu v roce 1934 koupila od podnikatele Kropáčka Františka Pořízková z Rozstání. Její manžel Karel (nar. 1898) provozoval se svými bratry Jaroslavem (nar. 1907) a Bohumilem (nar. 1901) od roku 1926 autobusovou osobní dopravu na lince Rozstání – Blansko. V době okupace docházelo k omezování linkové autobusové dopravy v souvislosti s postupným vystěhováním obcí na Drahanské vrchovině. Po 2. světové válce Jaroslav Pořízek obnovil provozování autobusové dopravy na trase Rozstání – Blansko. Karel Pořízek v téže době začal provozovat v Jedovnicích nákladní autodopravu. Samotný provoz kamnárny byl již ve 30. letech značně omezen. V těchto letech kamnárna dvakrát vyhořela, když se od pecí na vypalování kachlů vznítila dřevěná střecha. V obou případech byly provozy opraveny a výroba obnovena.
Je pravděpodobné, ze z produkce kamnárny pochází bílé a červené cihly s označením JEDO. Při demolici bylo nalezeno také větší množství cihel se značkou N, která patřila cihelně Josefa Nezvala v Jedovnicích. V kronice se dočítáme, že v kamnárně býval dlouhá léta mistrem pan František Kužela z č.p. 288. V letech okupace se v kamnárně vypálila jedna poslední várka kachli. Kachle, které byly v té době připraveny k finální fázi výroby, byly dočasně odvezeny pod přístřešek u dnešního hotelu Riviera. Po dokončení výpalu byly pece naplněny nevypálenými kachli a produkce definitivně skončila. Po několik následujících let byly objekty kamnárny prázdné. Po roce 1950 byla do prostor kamnárny umístěna provozovna ČSAD. Byla zde kancelář a garáže nákladní dopravy až do roku 1974. Po celou dobu bydlela v domě u silnice č.p. 236 rodina Pořízkových. Postupně docházelo k devastaci jednotlivých budov a nakonec byla rodina nucena zchátralé objekty vlastními silami asanovat. Likvidace budov včetně komínů byla zahájena po roce 2000. V době psaní tohoto článku (léto 2011) již byly oba komíny a dvě ze tří pecí zlikvidovány. Na obrázku jsou zbytky pecí s hromadami cihel z demolice a ukázky výrobků jedovnické kamnárny: pálená cihla, bílá cihla a nevypálený kachel s bleděmodrou glazurou..
V kamnárně byly celkem 3 horkovzdušné pece. Každá z nich byla tvořena kobkou o rozměrech 3 x 4 m vyzděnou ze šamotových cihel. K pecím se sestupovalo po 4 schodech do snížené místnosti široké 1,2 m. Zde byly pod pecí klenuté topné komory, kam se přikládalo palivo (používala se silná polena) a odkud horky vzduch proudil kanály vně a zřejmě i dovnitř vlastni pece. Celá stavba pece byla řešena jako dvouplášťová s řízeným prouděním horkého vzduchu kolem vyskládaných kachlů. Další pokračovaní kanálu odvádělo spaliny do komína. V konstrukci pecí byly integrovány použité kolejnice, zřejmě výhodně nakoupené při obnově železničních tratí tehdejšího Rakouska – Uherska. Na mnohých z nich jsou dosud patrná označení výrobců, například RESICZA 1886. V poslední zachovalé peci se nachází dosud nevypálené kachle s částečně nanesenou glazurou. Na obrázcích jsou klenutá ústí přikládacích komor pod poslední zachovalou pecí a zbytky hřídelí, řemenic a kožených transmisí v objektech bývalé kamnárny.
Díky blízkým dolům na písky a hlíny neměla zřejmě kamnárna problém s dodávkami vhodné suroviny. Zachoval se účet vystavený za dodávku 1 000 kg (?) rudické černé hlíny jakosti 1a za 94,15 korun československých. Dodavatelem byla továrna bratří Schützů v Olomučanech. Jako odběratel zde figuruje paní Františka Pořízková, Šamotová továrna na kamna, Jedovnice. Zdá se tedy, že minimálně část produkce byla vyráběna z lokálních surovin.
Objevení zachovalých kachlových kamen z jedovnické kamnárny
Když ve sborníku muzea Blansko 2011 vyšel článek o historii jedovnické kamnárny, nebyl znám ani jediný exemplář kamen, která by prokazatelně obsahovala kachle vyrobené v tomto zaniklém podniku. Tato situace se změnila, když autora Badatelny koncem roku 2016 kontaktovala paní Eva Popelková ze Slovenska a laskavě poskytla informace o svých hnědo-béžových kachlových kamnech. Paní Popelková zakoupila kamna v rozloženém stavu v roce 2008 v obci v Dvorníky severně od lázeňského města Dudince. Ve stejném roce byla kamna znovu postavena v rodinném domku ve vesnici Mužla východně od Komárna. Korpus kamen se skládá ze spodního soklu s popelníkem, středního dílu a úzké horní části. Fotografie od paní Popelkové ukazují celkový pohled na kamna, střední část a detail kachle s označením výrobce.
Spodní sokl je sestaven ze 4 silnostěnných kachlů, přičemž svislé spojovací spáry nejsou v rozích, ale stranově posunuté, takže rohy soklu jsou hladce glazované. Rozměry spodní části jsou 51 x 25 x 51 cm. Litinová dvířka na vysypávání popela mají rozměr 15 x 20 cm, jednoduchou kličku, střídavý trojúhelníkový vzor v horní třetině a ozdobný okraj s trojúhelníky.
Střední část kamen o výšce 96 cm a šířce 42 cm je sestavena z 23 kachlů ve 4 vodorovných řadách. Uprostřed dolní řady jsou plechová dvířka na přikládání o rozměru 24 x 24 cm. Klička i dekorativní pásky s trojúhelníky odpovídají zhruba dvířkům na popel. Rohové kachle mají dva pruhy připomínající vejcovec. Střed horního pruhu tvoří na pravé straně (při pohledu zepředu na stranu s dvířky) dekorativní kachel s profilovaným kruhem o průměru 13,5 cm, který jednoznačně identifikuje výrobce celého kachlového kompletu. Obsahuje totiž výrazný nápis kapitálkami JEDO. KAMNÁRNA FR. KROPÁČEK BLANSKO. Tato horní řada kachlů již nemá u rohů vejcovcový vzor.
Úzká horní část kamen o rozměrech 67 x 32 cm je složena z 12 kachlů ve třech vodorovných řadách a horního víka, které není původní. Dvě spodní řady mají kolem rohů vejcovcový vzor, horní řada je tvořena dekorativními kachli s volutovými ornamenty a různě uspořádanými kuličkami (snad jednoduchou alegorií vinné révy). Vývod kouřovodu je proveden bílou smaltovanou trubkou o průměru 11 cm.
Celkově jsou kachlová kamna ve velmi dobrém stavu. Některé kachle byly mírně poškozeny, byly proto při stavbě kamen záměrně umístěny na méně exponovaná místa u zdi. Po technicko-provozní stránce se jedná o tzv. sloupová kamna, ve kterých se topí výhradně dřevem. Patrový tahový systém je podobný systému sporákovému a jeho hlavní výhodou je malá náročnost na komínový tah. Snadnou obsluhu, malý sklon k zanášení a dobré tepelné vlastnosti potvrzuje i majitelka popisovaných kamen z jedovnické kamnárny, které již devátým rokem vytváří pohodu ve svém novém působišti: I po letech služby nám stále nadmíru vyhovují a doufáme, že nás přežijí a dožijí v blanenském muzeu.“
Objevení šamotové cihly z jedovnické kamnárny
V roce 2025 byla zdokumentován další typový produkt z kamnárny – šamotová cihla s poněkud odlišně provedeným označením JEDO. Na cihle jsou pěkně otisknuté šrouby, kterými byl štítek připevněn k formě. Cihla se nachází v soukromé sbírce sběratele cihel pana R. Soblahovského a a byly nalezena v obci Velké Uherce v okrese Partizánske.
Poznámky:
* Ke komínům bývalé kamnárny se váže příběh několika generací čápi rodiny. Vše začalo v roce 1939, kdy se na vyšším komíně tehdy ještě fungující kamnárny zastavil párek mladých čápů. Učitel Voráč tehdy s několika pomocníky vyšplhal na komín a umístil zde chvojím propletené přední vozové kolo, na němž si čápi později vybudovali své hnízdo. V něm párek opakovaně přiváděl na svět své potomky až do roku 1942, kdy jednoho čápa zcela zbytečně zastřelili němečtí vojáci. Po několika letech se na komínu usídlil nový párek a k radosti jedovnických občanů zde opět začal vyvádět svá mláďata. Dnes hnízdí tito krásní ptáci na jiném komínu, který se nachází v areálu jedovnické MŠ, a těší svou přítomností děti i kolemjdoucí.
Prameny:
-
Zítřek Blanenska, 15. 5. 1959
-
Varner, David; Pořízek, Jiří: Příspěvek k historii jedovnické kamnárny, Sborník muzea Blansko, 2011
-
Archiv Ing. Jana Hrabce, kamnáře z Lysé n. Labem (technické informace o kachlových kamnech)
-
Archiv rodiny Pořízkových
-
Archiv Aloise Roudného a kronika Jedovnic