Blanensko – Větrné mlýny
Blansko Region – Wind-mills
Summary: The article lists known wind mill in the area of Blansko area. Some of the mills have survived till today, other vanished in the course of time.
K nejstaršímu užití větrného kola (ještě ve vodorovné poloze) dochází pravděpodobně v oblasti Orientu, a to v souvislosti s nedostatkem vody. V Evropě se větrné kolo používá k mletí na větrných mlýnech až od středověkého období. V Česku se vyskytují dva základní typy větrných mlýnů: mlýn sloupový a mlýn holandský. Mimo to je u nás ještě množství mlýnků a větrných motorů různých konstrukcí. Mlýn sloupový (nebo také německý) je dřevěný mlýn, který se celý natáčí proti směru větru podle svislé osy, tvořené pevným dřevěným sloupem. Mlýn holandský je pevná, u nás většinou zděná stavba na kruhovém půdoryse, kde se natáčí s vrtulí pouze střecha.
Nejstarší věrohodná písemná zpráva o větrných mlýnech na území ČR pochází z poslední čtvrtiny 13. století, kdy je v Kosmově kronice uváděna stavba větrného mlýna na zahradě Strahovského kláštera. V případě zděného větrného mlýna holandského typu spadají doklady až do období 18. století. V běžném venkovském prostředí dochází k rozšíření větrných mlýnů až v období po nařízení císaře Josefa II. z roku 1784, ze kterého vyplývala pro obce povinnost zabezpečení výroby mouky. Konec 18. a počátek 19. století je totiž zároveň dobou největšího rozvoje větrných mlýnů. Souvisí to s rostoucím počtem obyvatel i poptávkou po potravinách, která vyžaduje zintenzivnění zemědělské produkce. Větrné mlýny byly na území dnešní ČR budovány výhradně na návrších a návětrných rovinách s vhodnými povětrnostními podmínkami a bez dostupnosti vodních toků. Ukončování větrného pohonu v historických větrných mlýnech lze datovat od přelomu 19. a 20. století. V důsledku postupující průmyslové revoluce dochází i ve venkovském prostředí k nahrazení větrného kola větrným motorem – turbínou. Později se zavádí elektrické či jiné pohony. A konečně zavedení elektrických šrotovníků do zemědělských usedlostí znamená pozvolné ukončení provozu větrných mlýnů.
V tomto článku se zaměříme na několik větrných mlýnů na Blanensku a drahanské vrchovině.
Kořenec
Větrný mlýn holandského typu stojí na mírném návrší jižně od středu obce u polního rozcestí na severním úbočí Kořeneckého vrchu v nadmořské výšce 620 m. Mlýn postavil v roce 1866 starosta obce Jakub Veselý. Nejdříve mlýn provozoval sám, roku 1874 jej dal do pronájmu vyučenému mlynáři Baldíkovi z Velenovic. Mlýn patřil rodině Veselých až do roku 1905, kdy jej manželé Čeněk a Julie, kteří vlastnili kromě gruntu i hospodu, prodali méně majetným domkářům Josefu a Josefě Popelářovým. Ti na mlýně vydrželi dvacet let, roku 1925 od nich mlýn koupil Josef Pokorný. Nový majitel se kromě málo výnosného mlynářského řemesla živil také ostřením mlýnských kamenů a truhlařinou. Bydlel v nájmu na gruntu Veselých a svou dílnu měl v boudě pod mlýnem. Koncem roku 1941 protektorátní úřady zakázaly mletí, občasně se však mlelo načerno tak jako na mnoha dalších větrných mlýnech. Roku 1944 mlýn poškodila vichřice a památkový úřad poskytl dotaci na opravu. Po válce byl provoz opět obnoven, roku 1945 úřady povolily výrobu krup a šrotování. K zvětšení výkonu mlecího zařízení měl přispět nový dieselový motor, který nainstaloval mlynářův syn Josef. Nový stroj se však příliš neosvědčil, byl velmi poruchový a často mimo provoz. Poslední obilí se na kořeneckém mlýně šrotovalo v letech 1948 - 49.
Mlynář Josef Pokorný se koncem čtyřicátých let snažil ještě mlýn opravit a žádal roku 1947 Státní památkový úřad v Brně o finanční podporu. Nemoc a pokročilé stáří však znemožnily jeho záměr uskutečnit (zemřel v roce 1951). Roku 1950 navštívil kořenecký mlýn malíř Otakar Coubine (Kubín) a upozornil památkáře na jeho velmi špatný stav. Tehdy měl objekt již shnilá křídla a děravou střechu. O rok později se myšlenky opravy kořeneckého mlýna ujal Okresní národní výbor v Boskovicích, přičemž bylo zajištěno proplacení veškerých rekonstrukčních prací podle stanoveného projektu (36 000 korun) z fondů ministerstva školství, věd a umění. V tehdejší socialistické ekonomice se ovšem nepodařilo za celý rok sehnat 8,5 m3 modřínového dřeva a 2,5 m3 smrkového dřeva. Rekonstrukce proto vůbec nezačala a slíbené peníze na konci roku propadly. Opravu střechy a křídel se podařilo za přispění památkářů uskutečnit až v roce 1953. Proinvestováno tehdy bylo 9716 korun, přestože přislíbená dotace činila mnohem více - opět patrně selhaly zásobování a organizace. Potomci posledního mlynáře objekt vlastnili do roku 1967, kdy jej ve zchátralém stavu prodali za 3000 korun otci dnešního majitele, který jej začal užívat jako rekreační objekt. Od té doby proběhly ještě dvě další významné rekonstrukce: v roce 1972 byla opravena spodní části stavby kvůli výskytu dřevomorky a v roce 1995 byla dokončena oprava střechy s výměnou šindelů, které udržely podobu i vybavení mlýna v původním stavu až do současnosti.
Zděná, neomítnutá trojpodlažní válcová stavba z lomového kamene s malými okénky a jedněmi dveřmi má průměr půdorysu 9 m, celková výška dosahuje 10,2 m včetně ploché 3,3 m vysoké šindelové střechy, jejíž konstrukci tvoří dvacetiboký jehlan s hřebenem. Pod střechou na líci kamenného zdiva se po celém obvodu nachází prstenec ze svislých šindelů, zakončený ornamentálním řezem. V interiéru se nachází kompletně zachovalé mlýnské složení včetně lubu, násypného koše a kompletního holendru na omílání ječmene na kroupy. Palečné kolo má 90 palců a průměr 2,6 m. Dále má mlýn dřevěnou svislou hřídel o délce 6 m. Mlecí kámen běhoun (průměr 105 cm, výška 31 cm) dosahoval při běžném provozu 64 otáček za minutu a obvodové rychlosti 3,5 ms. Raritou kořeneckého mlýna bylo v minulosti větrné kolo, které se skládalo ze šesti křídel. Tento u nás ojedinělý konstrukční prvek (obdoba je známa pouze z Prahy – Břevnova a Haček) však roku 1944 zničila vichřice a nově nainstalované větrné kolo již mělo jen obvyklá čtyři křídla. I toto větrné kolo však později zaniklo, takže dnes můžeme zhlédnout pouze hlavní hřídel vyčnívající ze střešního vikýře. Větrný mlýn na Kořenci, zařazený mezi státem chráněné památkové objekty, je pečlivě udržován v původním neporušeném stavu a vyzařuje atmosféru starobylé technické památky. Bohužel, jeho dominantní krajinná poloha již zanikla mezi okolními vzrostlými stromy. Mlýn je užíván jako soukromý rekreační objekt a jeho vnitřek je přístupný veřejnosti jen v rámci národopisných slavností konaných v obci Kořenec. Foto je ze serveru http://www.cyklo-jizni-morava.cz.
Kotvrdovice (katastr Senetářova)
Kotvrdovický, tzv. Matouškův mlýn zřejmě pocházel z konce 19. století. Dle ústního podání některých pamětníků bylo větrné kolo na mlýně ještě za první republiky, z konce dvacátých let si již místní pamětnici pamatují mlýn bez větrného kola, mlelo se již na elektrický pohon. Zajímavostí je, že na mlýně se pravděpodobně nacházela stejně jako na mlýně v Ruprechtově tzv. Halladayova turbína, nazvaná podle svého vynálezce - amerického farmáře Daniela Halladaye. Ten v roce 1854 sestrojil turbínu, jejíž oběžné kolo mělo žaluzie stavitelné podle aktuální síly větru pomocí centrálně ovládaných táhel. V původním prostředí tento větrný motor sloužil zejména k pohonu vodních čerpadel, avšak záhy po svém rozšíření byl používán i k pohonu jiných strojů, tedy i mlýnských složení. Koncem 19. století se několik motorů na stejném principu objevilo i na Moravě. Další informace ke kotvrdovickému mlýnu najdete v samostatném článku.
Němčice
Větrný mlýn holandského typu čp. 98 stojí jižně od obce Němčice na návrší. Mlýn byl postaven v roce 1849 (někdy je uváděn rok 1940) mlynářem Matuškou. V roce 1922 bylo zařízení mlýna modernizováno vestavěním válcových stolic a pomocného plynového motoru. V této době byl také přistavěn k objektu mlýna obytný dům. Poslední mlynář Vilém Hebelka v něm bydlel až do roku 1965 (v roce 1964 mlýn vyhořel). Po roce 1965 byla stavba mlýna opravena a omítnuta, na střeše vyrostly dva komíny a interiér byl uzpůsoben k rekreačnímu využití. V roce 2002 nový majitel provedl kompletní obnovu tělesa mlýna a připravuje se i osazení perutěmi. Větrné kolo ani žádná část mlecího zařízení se nedochovala. Ve vrchní části stavby jsou obepínající kovové obruče. Větrný mlýn je využíván jako soukromý rekreační objekt a není přístupný.
Ostrov u Macochy
Bývalý větrný mlýn holandského typu byl postaven někdy kolem roku 1865. Naposledy byl v provozu v roce 1902. Exteriér mlýna je udržován v původní podobě a jeho vzhled nenarušují žádné stavební úpravy. Je postaven z neomítnutého bílého zdiva z lomového vápence. Krytina objektu je plechová. Mlýn má typický válcovitý tvar a při zemi i pod střechou má průměr 9,38 m. Celková výška je cca 12m. Ve mlýně se zachovala velká hřídel (val), větrné lopaty, palečné převodové kolo, převodové kolo cévové, mlecí složení s kameny a vysévací truhla (moučnice). Mlýnice je zachována včetně jednotlivých pracovních podlah: podstřeší, mlecí podlaha s kameny a zcela dole pak moučnice. Větrné lopaty bývají na zimu (?) demontovány (viz obrázky níže). Vzorně udržovaný objekt obsahuje ukázky mlynářského a zemědělského náčiní. Průměr renovovaného větrného kola je 11,6 m. Mlýn slouží jako rekreační objekt a tak není běžně přístupný.
Petrovice
Větrný mlýn holandského typu stojí 500 m jihovýchodně od obce na návrší na parcele č. 67 v nadmořské výšce 580 m. Vede k němu zpevněná polní cesta. Petrovický mlýn postavili Jakub Souček a Antonín Nečas z Petrovic v roce 1848. Bohuš Kremsa z Valchova, který mlýn vlastnil v letech 1920 - 24 mlýn zmodernizoval v roce 1922 a doplnil o válcové stolice. Větrné lopaty však neměly pro pohon nových strojů dostatečný výkon a proto k nim byl navíc připojen ještě plynový motor na koks. Roku 1964 mlýn vyhořel a z původního zařízení se bohužel nic nedochovalo. V roce 1965 koupil již prázdnou budovu potomek prvního mlynáře Alois Souček. V sedmdesátých letech 20. století byl mlýn přestavěn na hotel, čímž výrazně ztratil charakteristické rysy technické stavby. K budově mlýna byly přistavěny nové obytné budovy, stavební úpravy postihly okna, komíny i vchod. Dnes slouží mlýn jako soukromý penzion a restaurace. Budova má válcový tvar o průměru 8 m a výšce 10,2 m, je postavená z lomového kamene, není omítnutá a dnes je zakrytá plechovou střechou. V zídkách kolem pozemku jsou zazděné historické hraniční kameny HR (Herrschaft Rajec - Panství Rájec).
Rozstání
Větrný mlýn holandského typu byl postaven roku 1874 a pracoval až do roku 1922, když od roku 1904 měl místo lopat plynový motor. Nachází se u zemědělské usedlosti č.p. 192 a 178 na okraji Rozstání. Mlýn je bez větrných lopat a veškerého strojního vybavení. Třípodlažní válcový objekt mlýna má průměr 8 m, přičemž mocnost kamenných zdí dosahuje až 1 m. V každém podlaží byla v kamenném zdivu nad sebou trojice oken. Stropy bývaly trámové, ke vstupu do mlýna sloužily dva klenuté vchody. Původní střecha měla tvar 22bokého jehlanu a byla pokrytá šindeli. Větrný mlýn postavil Antonín Zukal, původem z Panského mlýna od nedalekého rozstánského rybníka. Do roku 1922 se ve vlastnictví vystřídalo 14 majitelů. Za zmínku stojí Rudolf Zukal, který v roce 1904 odstranil větrné lopaty a zřídil plynový motor. Navzdory této modernizaci ale mlýn nevynášel, protože roku 1917 odešel z Rozstání do Podolí u Brna kde si koupil mlýn vodní. V roce 1919 získal větřák Alois Zapletal, který se zřejmě nejvíce zasloužil o jeho konec. Postupně rozprodal všechno strojní zařízení a po roce odešel. Poté mlýn ztratil svou původní funkci a jeho budova zanikla mezi okolními hospodářskými budovami, které jsou k němu těsně přilepeny. Dnešní majitel provádí postupně na všech částech usedlosti i mlýna rozsáhlou rekonstrukci. Mlýn se nachází v seznamu nemovitých kulturních památek, ale v mapách nebývá uváděn.
Rudice
Větrný mlýn č. p. 90 v Rudici na parcele č. 136 stojí na výšině na jihovýchodním okraji obce v nadmořské výšce 510 m. Patří ke skupině mlýnů na Drahanské vrchovině, s nimiž má mnoho společných rysů. Kolem mlýna vede značená turistická trasa. Válcová budova z lomového kamene má průměr 9,2 m a zeď silnou u země 135 cm a o výšce 7,5 m. Kuželová původně otáčivá střecha pokrytá šindelem spočívá na dřevem obedněném věnci a má jako většina mlýnů na Drahanské vrchovině typický vodorovný hřeben. Dochovaly se mlýnské kameny, které leží před mlýnem. O mlýně a jeho obyvatelích se nám dochovalo mnoho přesně datovaných zpráv. 27. 12. 1864 byla uzavřena kupní smlouva s obcí Rudice podle níž manželé Matěj a Františka Ševčíkovi koupily obecní pastvisko „Tumperk” a v roce 1865 vystavěli na této parcele mlýn. Když zemřela Františka Ševčíková, Matěj Ševčík s druhou manželkou Vincencií postavil u mlýna domek. Matěj Ševčík zemřel 8. 5. 1877 a dle dědičné listiny ze dne 14. 6. 1877 větrný mlýn č. p. 89 připadl synovi Františkovi a domek dostala manželka Vincencie. Z roku 1922 pochází zpráva o opravě 10 m dlouhé modřínové hřídele. Po mohutné bouři roku 1925, která polámala větrné kolo, již kolo nebylo obnoveno a mlecí zařízení v roce 1929 přešlo na elektrický pohon. V roce 1941 protektorátní úřady mlýn zaplombovaly. Po druhé světové válce se mlýn už nerozběhl, v roce 1945 v něm bylo zrušeno mlynářské právo.
Za pomocí památkového úřadu v Brně byla v roce 1947 opravena střecha a přeměněna na plechovou. V té době měl mlýn ještě zbytky mlecího zařízení. Od té doby ale mlýn chátral. V roce 1968 měl 17 trhlin na obvodu zdiva a z interiéru zmizelo již veškeré strojní zařízení. Od tohoto roku začali mlýn opravovat a starat se o něj manželé Vaverkovi z Brna. Byla natřena střecha, opraveno zdivo vně i uvnitř a postaven nový plot. V roce 1973 byl znovu na střeše proveden vikýř, vytažen borovicový hřídel a vyrobeny a upevněny perutě. V roce 1987 se při večerní bouři a vichru zlomil konec hřídele a byl opraven. Od 13. 8. 1994 je ve mlýně otevřeno muzeum obce Rudice, expozice speleologie, mineralogie, historie hutnictví a hornictví. Byla také vyměněna plechová střecha za šindelovou a o rok později postaven nový plot. Objekt je zapsán do seznamu nemovitých památek sJihomoravského kraje.
Ruprechtov
Větrný mlýn s unikátní Halladayovou turbínou na kraji obce Ruprechtov v okrese Vyškov je technická kulturní památka. Mlýn byl postaven v roce 1873 jako klasický mlýn holandského typu, s větrným kolem o čtyřech lopatách a s otočnou střechou. Mlýn holandský je pevná, u nás většinou zděná stavba na kruhovém půdoryse, kde se natáčí s vrtulí pouze střecha. Po větrné smršti původní majitel a stavitel mlýna Cyril Wagner instaloval místo klasického větrného kola tzv. Halladayovu turbínu, nazvanou podle svého vynálezce a konstruktéra, amerického farmáře Daniela Halladaye. Kolo turbíny je tvořeno věncem stavitelných žaluzií neboli lopatek, ovladatelných táhly, umožňujícími vhodný náklon ve směru větru i automaticky. Kolo udržuje ve správném směru dvojité kormidlo. Turbína se dnes otáčí ve výšce 16 m nad zemí, má průměr 10 m a váží asi 2 tuny. Mlýn s Halladayovou turbínou je ojedinělý nejen u nás, ale i v Evropě. Unikátní technickou památku po r. 1993 zdařile rekonstruovali potomci původních majitelů.
Šošůvka
Holandský větrný mlýn stával na takzvané Perníkové horce na místě zvaném U větráku v nadmořské výšce 585 m. Jen pár desítek metrů od něj byl postaven v roce 2004 nový kostel. Objekt mlýna se nachází na samém okraji lesního remízku za kostelem, cca 20 m od zdi hřbitova. První zprávu o něm máme z map z roku 1880. Posledním mlynářem byl Karel Veselý, mlynář ze Sloupu. Podle neověřené zprávy mlýn v roce 1888 vyhořel. Poslední zprávu o něm máme z roku 1944, kdy sloužil jako obydlí Karlovi a Marii Šamalíkovým.
V roce 2013 bylo odkryto zdivo mlýna, takže dnes je možné na místě vidět nejen obvodové zdi, ale i původní vchod a náznaky vnitřních příček. Stavebním materiálem šošůvského mlýna byly kulmské droby a prachovce. Zajímavá načervenalá barva kamenů ve zdech je způsobena zvětráváním oxidů železa v drobách. Na haldě vykopaného materiálu byl při průzkumu lokality v dubnu 2015 nalezen střep keramiky se zajímavým dekorem. Dle odhadu archeologa PhDr. Antonína Štrofa, CSc. se jedná o zbytek kachle zhruba ze 17. až 18. století. Je pravděpodobné, že se nacházel uvnitř stavby větrného mlýna.
Na této stránce byly s laskavým svolením použity informace ze serveru www.povetrnik.cz, který nabízí bohaté informace o větrných mlýnem na celém území ČR.
Prameny:
http://www.lidova-architektura.cz
http://www.cyklo-jizni-morava.cz
Kronika obce Kotvrdovice
Archiv J. Plcha
Archiv Mgr. M. Chrástecké a materiály k NS Kotvrdovice
Propagační materiály MAS Moravský kras