Úvod | Historické cihlářství | Dopravní stavby | Kryty | Letadla | Opevnění | Ostatní | Pozorovatelny | Voj. technika | Odkazy | Napsali o nás | REGIONALIA | Kontakt


 Homepage | Historic Brickmaking  | Traffic Structures | Shelters | Aircraft | Fortifications | Miscellaneous | Lookouts | Military Stuff | Links | News Articles | Contact


Ostatní: Výzkumná štola u Tišnova

Miscellaneous: Research Adit near Tisnov


Summary:The article describes old adit used for unique "group isolation project". In late 80s, the participants had been observed in a closed tunnel-like adit. The experiment had been carried out by Czech Academy of Science to simulate "starhip crew" tasks. The activity of the "crew" included breeding of birds and fish to provide food. Also, life signals of the individuals have been monitored with respect to special situations (machinery breakdow, emergency steps... Today, the facility is abandoned and partially destroyed. However, future utilization for similar kind of project is possible.


Nedaleko Tišnova u silnice na Drásov se nachází pozůstatky staveb z velmi zajímavého projektu Československé akademie věd z 80. let. Mezi badateli a zájemci o historii je lokalita známá také jako Remkova štola, ačkoliv s ním první československý kosmonaut neměl nikdy nic společného. O co se tedy jedná?

V 80. letech skupina pracovníků Fyziologického ústavu ČSAV vedená PhDr. Jaroslavem Sýkorou (který celý experiment inspiroval, připravil a řídil), dr. Jaroslavem Pospíšilem a doc. Josefem Dvořákem zahájila studium vlivu různých druhů zátěže na člověka. Jejím stěžejním experimentem byl v roce 1988 projekt Štola k Marsu věnovaný studiu vlivu izolace na skupinu dobrovolníků, kteří strávili v tehdy již opuštěné štole poblíž Tišnova 3 týdny. Místem experimentu se stala štola tvaru rohlíku, do níž z obou stran vedly pancéřové dveře. Přepážkou ji organizátoři rozdělili na dvě poloviny. Obě měly pracovní, spací a hygienickou část.

V každé půlce štoly bylo dvanáct dobrovolníků, kteří buď spali, odpočívali, nebo pracovali. Se světem venku je spojovaly reproduktory, my dovnitř viděli prostřednictvím kamer. Potravu a nápoje si brali z "přechodové komory". Tři týdny žili v přísné izolaci. Dobrovolníky byli studenti pražských a brněnských vysokých škol náhodně vybraní během letních prázdnin. Dvanáct jich plnilo program Stráž. Střídali se jakoby v řídící kabině vesmírné lodi a udržovali letový režim při cestě na Mars. Měli tam počítače a museli je obsluhovat předepsaným způsobem. Bylo to obtížné zejména v krizových situacích, když jsme zvenku simulovali požár, únik kyslíku a podobně. Měřili jsme například jejich reakční doby. Dalších dvanáct lidí se v druhé půlce štoly staralo o zvířátka. Krmili slepice, japonské křepelky a ve velkých akváriích ryby, tilapie nilské. Tehdy se věřilo, že na palubě lodi při tak dlouhém letu musejí být živá zvířata. Měla se množit a sloužit posádce jako trvalý zdroj potravy. Experiment mimochodem ukázal, že nic takového není možné. Člověk v odloučení získá k jakémukoli zvířeti, ba dokonce i k rostlině, vztah. Není schopen je konzumovat, spíše má tendenci se s nimi mazlit.

Celá skupina čítala 23 mužů a 1 ženu. Zajímavý byl vliv její přítomnosti na celou skupinu. Zatímco muži v druhé partě jaksepatří zhrubli, ti v přítomnosti ženy se chovali jemněji. Dávali si pozor na jazyk, chovali se rytířsky, něžně. Vyšlo najevo zvláštní postavení ženy v takovém kolektivu, musí to být ale mateřský typ. Dobrovolníkům v podzemí byl, aniž si toho všimli, změněn jejich časový biorytmus. Jeden den ve štole měl pouhých osmnáct hodin. Zajímavé byl, že nedošlo k masivnímu nárůstu stresu u sledované skupiny. Zde je komentář jednoho z dobrovolníků:

Krizové situace v tom klasickém slova smyslu, že bysme se drželi  za krk, za hlavu, nadávali jsme si, nebyli. Jestli to bylo dáno osobností jednotlivců, kteří tady byli, že to dokázali překonat, to já neumím posoudit. Samozřejmě každý měl svoji drobnou krizi na to nebo na něco, někdo si sem přinesl problémy zvenku, osobní problém, jiný měl problém třeba s těžkou abstinencí na nikotin. My jsme si asi zřejmě nestačili všechno říct, protože dodnes se stýkáme, dodnes se občas vidíme, píšeme si hlavně maily, protože každý je jinde, což je zvláštní, když si lidi na sebe řeknou hodně věcí i ze svého vlastního nitra, dost se před sebou odhalí, tak už se pak nechtějí vidět. A nám to nějak nevadilo. Pavel TOUFAR, publicista, účastník Štoly k Marsu

Sledovaným dobrovolníkům byla odebírána krev a sledovány životní funkce. Celý prostor byl navíc sledován kamerovým systémem. Odebrané vzorky byly pravidelně odváženy do Prahy vrtulníkem (!), který přistával nad objektem na malé plošince.

Experiment ukázal, že dobře vybraná skupina je schopna za dlouhého letu koexistovat, to je důležité, pobývat společně. Že může řešit spory vzniklé ze sociální izolace. Podstatní jsou lidé, kterým psychologové říkají prostředníci nebo také zpovědníci. Těm se můžeme svěřit, vylít jim duši. Takovým prostředníkem byla ve štole právě ta žena. Za letu mohou být prostředníci jak na palubě, tak na Zemi, ale musejí být k dispozici kvůli snížení napětí.

Když experiment skončil, zůstala štola opuštěná, jenom na čas se stala útočištěm bezdomovců a narkomanů. Nakonec ji zabezpečila a zamkla policie. Mezi pomyslnými kosmonauty ale vzniklo pouto na celý život. V současné době je štola opuštěná a uzamčená. V tisku se koncem roku objevily zprávy o tom, že o využití žádá město Tišnov a nově také Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Druhá z uvedených má údajně v plánu provádět ve štole opět výzkum izolované skupiny lidí. Tým, který vedl experiment před dvaceti lety, bude pomáhat i s nejnovějším výzkumem Mars 500.

A dnešní stav? Štola má dva vchody. Hlavní vchod se nachází podle "letištěm" poblíž budov pro obsluhu. Vstup je kryt pákovými dveřmi , vedle dveří jsou výduchy a sací otvory vzduchotechniky.

V hlavní chodbě první části (kde pracovala "obslužná" část posádky) najdeme nejen sociální zařízení, sprchový kout a skříňky na osobní věci, ale i infrazářiče a všudypřítomné konzoly a vypínače na kamery sledovacího systému.

Na jednom ze stolů jsme našli ručně vyrobené pantofle s nápisy "Štola 88". V přední části je také bojler na teplou vodu a řada obslužných místností s nejrůznějším neidentifikovaným vybavením. Průchod do další části krytu je přes izolované dveře a dřevěnou přepážku.

Strojovna vzduchotechniky simulovala pohonný systém "rakety". Jedná se o běžný systém filtrovny známý z krytů CO. Nalezli jsme zde i dobové noviny z roku 1988.

V zadní části se dobrovolníci starali o zvířectvo. Dodnes se zde zachovaly klece na drůbež (slepice) k příslušenství k akváriím (filtrovací zařízení). Za sekcí s klecemi jsou druhé dveře ze štoly. K nim přiléhala dřevěná "přechodová komora" pro zadní tým.

Venku jsou kromě samotné štoly vidět budovy, kde pracoval personál experimentu. Dnes jsou v dezolátním stavu, uvnitř jsou zbytky vybavení, ledniček, stolů...

Vedle hlavního vchodu do štoly stoupají schody nahoru na plošinku, kde přistával vrtulník. Dodnes je zde na plotě cedulka LETIŠTĚ ČSAV. Samotná přistávací plocha je k nepoznání zarostlá keři, fotografování je zde téměř nemožné. Nahoře jsme nalezli zbytky neidentifikovaného zařízení vyrobeného ve Zbrojovce.

Druhý vchod do štoly se nachází o několik desítek metrů dále ve svahu.


Prameny:

Archiv R. Soudka

Archiv P. Toufara

Tomáš. Č.: Štola k Marsu: Bush touží po letu k rudé planetě, Češi testovali posádku, In: Týden, ročník: 11, číslo: 4
http://www.podzemi-cma.cz/podzemi/jina/05/nahled.htm

http://technet.idnes.cz/cesi-se-v-kosmu-neztratili-exkluzivni-serial-o-dobyvani-vesmiru-pxu-/tec_vesmir.asp?c=A071127_160218_tec_vesmir_vse

http://archiv.newton.cz/tvr/2007/09/01/ea58c137c2b76a3283267ffb779b8aea.asp



Creative Commons License This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.


WEBARCHIV Podporujeme archiv českého webu - zachování zajímavých informací pro další generace.