Babice – La-7
Babice – La-7
Summary: The presented article deals with Russian La-7 aircraft shot down on April 25th, 1945 in the vicinity of Babice nad Svitavou village.The pilot has died in the the crash and was later identified as A. I. Menshikov. In 1970s, remaining fragments of the plane have been discovered and moved to muzeum.
25. 4. 1945 byl u Babic nad Svitavou ve znamení velké letecké aktivity ruského letectva. Obec byla poprvé bombardována. v 11:30, kdy přiletěla od severovýchodu skupina lehkých bombardérů A-20 G Boston s ruskými posádkami a zaútočila na uskupení německého vojska v obci. Letouny shazovaly lehké tříštivé bomby a ostřelovali cíle na zemi z kanonů i kulometů. Krátce po poledni přiletěly od jihu tři ruské stíhačky, nad obcí se obrátily a začaly shazovat menší bomby. Protiletadlové baterie u Ochozu (flak) a u Habrůvky (4hlavňové kanóny ráže 20 mm) po letounech zahájily palbu. Kolem 12:30 byla jedna ze stíhaček zasažena. Odlomilo se jí křídlo, které začalo rychle rotovat a spadlo do lesa [1]. Zbytek draku letounu se zřítil u křtinské silnice asi 100 m od lesa na pole Ferdinanda Beránka (nar. 1887) a na zemi shořelo. Na plánku místa havárie je vidět poloha pomníčku 1 a místa dopadu na poli 2.
Babičtí občané, kteří přiběhli k hořícímu stroji, začali zbývajícím dvěma letadlům mávat, ale piloti se zřejmě domnívali, že se jedná o německé vojáky a začali po nich střílet z palubních zbraní. Naštěstí nikdo nebyl zasažen. V místě havárie vznikl kráter, v němž ležely ohořelé a zničené zbytky letounu. Pilot při havárii zahynul, mezi troskami byly nalezeny zbytky jeho oděvu a vlasů, které místní občané považovali za ženské. Z tohoto předpokladu vznikla babická legenda o sovětské pilotce. Po válce se o tajemnou letkyni padlou u Babic začali zajímat občané SSSR. Začaly přicházet dopisy, vycházet články. Stejně tak babičtí občané byli i nadále přesvědčeni, že se jednalo o letkyni. Tradice tohoto podání byla v obci silně zakořeněna. V roce 1960 dal MNV postavit poblíž místa havárie na druhé straně silnice u lesa pomníček, který se přes určité změny dochoval dodnes. Je to mohyla tvořená vápencovými balvany spojenými betonem [2]. Rozměry základny jsou 120 x 70 cm při výšce 170 cm. Nahoře je plastika ženské hlavy s výrazně vlajícími vlasy vysekaná z jemnozrnného pískovce [3]. V horní části byla deska z mramoru (sivec) o rozměrech 40 x 60 cm s nápisem "ZDE PADLA V POSLEDNÍCH DNECH VÁLKY V ROCE 1945 SOVĚTSKÁ LETKYNĚ. ČEST JEJÍ PAMÁTCE" a hvězdou. Písmena byla vysoká 4 cm. Až do počátku 90. let byl ve spodní části pomníčku kovový model letadla (délka trupu 58 cm, rozpětí křídel 73 cm). Pomník byl odhalen 9. května 1960, slavnosti se účastnila 14členná sovětská delegace. V roce 1980 bylo rozhodnuto o citlivé úpravě památníku. Byla zachována stávající podoba památníku [6] a provedena jen změna textu. Na mramorové desce ze světlého mramoru je dnes nápis "HRDINNÝM SOVĚTSKÝM LETKYNÍM Z DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY". Písmena jsou vysoká 4 cm. Na obrázku je pro srovnání podoba pomníčku v 70. letech a v roce 2003.
V srpnu 1978 byl proveden průzkum místa havárie a vykopání zbytků letounu skupinou Z-77 [4], pracovníky Moravského muzea v Brně a redakcí časopisu Zápisník. Iniciátorům se podařilo získat informace z archívu ministerstva obrany tehdejšího SSSR, kde se hovoří o tom, že během osvobozovacích bojů nebyly ve stavu 5. letecké armády žádné ženy [5]. Proto bylo rozhodnuto najít místo havárie, vyzvednout ostatky pilota a určit jeho pohlaví. Na poli bylo nejprve vyhledáno místo havárie, následně byly vykopány části motoru, podvozku a kabiny s kosterními pozůstatky pilota. U těch následný antropologický výzkum prokázal, že se jednalo o muže. Podrobněji zkoumání ostatků popisuje Dr. Dacík z Brna:
Posuzoval jsem jako expertizní pracovník - forenzní antropolog při exhumaci ostatky gardového poručíka Menšikova. Průzkum byl proveden dne 23. 8. 1978 v rámci akce zajišťované vedoucím oddělení nových dějin Moravského muzea v Brně (p. Vardanem) a prováděné pátrací skupinou Z-77 za součinnosti pyrotechnika policie. Nalezeny byly zbytky letounu havarovaného ke konci II. světové války, ale také fragmenty tělesných pozůstatků pilota, konkrétně z lebky 3 fragmenty, z postkraniálního skeletu několik fragmentů. Z charakteru kostí bylo již při ohledání zřejmé, že jde o zbytky skeletu mladého dospělého muže, navíc skutečnost potvrdil i archiv ze SSSR.
Letoun Lavočkin La-7 [6] byl identifikován podle nalezeného kusu překližky s číslem 1033: patřil do stavu 117 stíhacího pluku 14. gardové stíhací letecké divize 5. letecké armády a byl pilotován gardovým poručíkem Alexejem I. Menšikovem, nar. 1923. Na dalších obrázcích z časopisu Zápisník je vyzvedávání zbytků letounu v roce 1978 a nalezená část podvozku. Dnes již nejsou na poli po havárii žádné stopy.
27. 4. 1982 byly nalezené ostatky poručíka Menšikova nalezené v roce 1978 po dohodě s vojenskou správou pohřbeny u pomníku RA v Babicích [8],[9]. Na přední stranu pomníku bylo vysekáno jeho jméno: "LETEC GARD. LEJTĚNANT A. I. MENŠIKOV 1923 - 1945". Na tomto místě odpočívá sestřelený ruský letec dodnes. Na obrázcích je vidět pomník RA, kde v dolní části je jméno ruského letce.
Prameny:
Archiv Jiřího Davida, LHS Vyškov
Archiv Vlastimila Schildbergera st.
Archiv Dr. Dacíka
Kronika obce Babice
Pamětníci:
Vlastimil Schildberger (nar. 1938, bytem Brno Pisárky)
Josef Pidra (nar. 1928, bytem Babice)
Literatura
Kopečný P. - Schildberger V.: Letecká válka nad Drahanskou vrchovinou, OV ČSPB, Blansko, 1983
Rajlich, J.: Mustangy nad protektorátem, nakladatelství MBI Miroslav Bílý, Praha, 1997
Schildberger, V.: Boj o "pevnost" Brno, Historie Plastikového modelářství, 1998-2003.
Šorel, V.: Letadla československých pilotů, Albatros, Praha, 1986
Mikš, J.: Na Vyškovském směru, OV ČSPB, Vyškov, 1986
Periodika:
Zápisník 20/78, 24/78
Poznámky k textu:
[1] Jeho nalezení není doloženo.
[2] Stavbu pomníku provedl babický občan František Opálka.
[3] Autorem návrhu a plastiky je babický rodák František Pokorný.
[4] Název byl odvozen od časopisu Zápisník a roku 1977, kdy skupina zahájila svou činnost. K prvním členům patřili Jiří David, Antonín David, Radvan Kostelník, Jindřich Pernica, František Preis, Vladimír Kotulán, Vlastimil Schildberger, Alexander Kondrašov, RNDr. Jiří Klablena a Jindřich Drebota.
[5] Překlad opisu z ruštiny zní: "Na váš dopis ze dne 23. října 1974 sděluji že v dubnu 1945 vedla v okolí Brna (Československo) boj vojska 2. Ukrajinského frontu za podpora 5. letecké armády. V této doby nebyly v řadách 5. letecké armády žádné ženy - pilotky. 25. dubna 1945 bylo ztraceno 5 letadel, z nichž dvě byly stíhačky La‑7.
[6] Lavočkin La - 7, jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník. Posádka jeden muž. Rozpětí křídel 9,8 m, délka 8,6 m, hmotnost prázdného letounu 2638 kg. Pohonná skupina: vzduchem chlazený hvězdicový motor AŠ-82FN, výkon 1120 kW. Výkony: maximální rychlost 665 km/h, maximální dostup 9900 m, dolet 635 km. Výzbroj: 2x nebo 3x 20 mm ŠVAK.
[7] Jedním z důvodů, proč nebyl použit radikálně změněný text (" V těchto místech bylo při osvobozovacích bojích dne 25. 4. 1945 sestřeleno sovětské letadlo La.7, v němž zahynul poručík Menšikov ze 177 gardového pluku. Čest jeho památce"), bylo údajně to, že pomník sovětské letkyně byl uváděn na mapách vydávaných Českým ústavem kartografickým a turistických průvodcích. Na turistické mapě Okolí Brna - Moravský kras z roku 1:50 000 z roku 2002 je již uvedeno "Pomník sovětského letce".
[8] Byla udělena výjimka, všechny ostatky ruských vojáků se pohřbívaly na pohřebiště na Ústředním hřbitově v Brně.
[9] Vojáci RA padlí při osvobozování Babic (celkem 19, z toho 6 neidentifikovaných) byli po válce dočasně pohřbeni na zrušeném hřbitově na Příhoně. Později byli exhumováni a přemístěni do společného hrobu do míst, kde koncem války skutečně byla fronta. Jedná se o travnatý pozemek v Nové čtvrti. Zde byl dle návrhu Františka Pokorného (též autora pomníku sovětské letkyni) postaven z veřejných sbírek památník padlým vojákům RA. Hotový památník byl slavnostně odhalen 28. 10. 1945.