Ondřejov – radary německého původu
Ondrejov – German Radars
Summary:The article describes two Würzburg Riese radars originated from Wehrmacht that have been used in Ondrejov Observatory near Benesov till the nineties.
Na území Protektorátu Čechy a Morava byla za okupace vybudována síť pozemních radarových stanic letectva (FMG-St. - Funk Messgeräte Station). Tyto stanice byly pokračováním radarových sítí DETE I (dosah 150 km) a DETE II (dosah 200 km) budovaných již před válkou podél jižních a severních hranic Německa. Podle důležitosti byly a z taktických důvodů byly rozděleny do skupin (řádů, něm. Ordnung) I, II a III. Byly zřizovány, provozovány a obsluhovány příslušníky leteckého spojovacího vojska (Luftnachrichten Gruppe). Úkolem stanic bylo dodávat spolehlivé informace o leteckém provozu nad sledovaným územím. Kromě samotných radarů byly na stanicích i další budovy s provozním, technickým a hygienickým zázemím. Nejčastěji byly používány radiolokátory Freya, Wassermann (vodník), Würzburg Riese (Obr), Jagdschloss (Lovecký zámeček)a malé mobilní Würzburg C. Personální stav typické ústředny byl následující: velitel (vyšší důstojník), 5 velitelů čet a 1 nižší důstojník, 16 velitelů rojů, 12 vyhodnocovačů, 3 radiotelegrafisté, 7 stavěčů, 99 strážných a 14 mužů jiných odborností. Ke známým a poměrně dobře zdokumentovaným radarovým stanicím patří zejména stanice Koralle u Kolína, Brumbär u Ivančic a Seidenspinner u Chomutova. Kromě velkých stanic byly na vhodných místech (většinou lokalitách s dobrým výhledem) postaveny tzv. poplachové hlásky. Jejich obsluhy měly za úkol vizuální sledování vzdušného prostoru silnými dalekohledy. Vzhledem k rychle se měnící situaci na frontách byly stabilní radarové ústředny nahrazeny koncem války tzv. hlásnými vlaky, které nesly většinou radiolokátory Freya a Würzburg Riese.
Pokud máte zájem prohlédnout si dva zachovalé německé radiolokátory WÜRZBURG RIESE, navštivte hvězdárnu v Ondřejově. Používají se zde jako tzv. radioteleskopy. Radary prý byly získány od armády, mluvilo se o nich jako o válečné kořisti. Na hvězdárnu byly dovezeny kolem roku 1956. První radioteleskop RT1 má známý 7,5m parabolický talíř z hliníkové mřížky umístěný na azimutální montáži. Tento radar museli pracovníci observatoře nejen sami hledat a najít, ale i naložit na vagón, z vagónu vyložit, nákladním autem dopravit na observatoř, postavit pro něj betonové základy a uvést do chodu. Přijímač na jedné frekvenci byl později nahrazen modernější aparaturou. RT1 sloužil ke každodennímu pozorování radiového toku Slunce na kmitočtech 260, 536 a 808 MHz. Cca v roce 1984 se rozpadlo a bylo vyměněno hlavni ložisko. Pozorování dále pokračovalo až do konce roku 1994, kdy se opět rozbilo ložisko a nebylo již opraveno. Od té doby není radar v provozu, slouží spíše jako muzejní exponát u vchodu. Poznámka: V roce 2012 proběhl přesun tohoto radaru do muzea v Lešanech.
Druhý radar RT2 fungující jako radiový dalekohled byl získán o několik měsíců později. Nachází se na radarové louce a je stále funkční. Sloužil jako spektrograf ke každodennímu pozorování radiových spekter Slunce v pásmu 100 - 1000 MHz až do konce roku 1994, kdy byl uveden do provozu 10m radioteleskop RT5. Od té doby se užívá spíše jen ke krátkodobým experimentům.
Dalším radarem pocházejícím původně z vybavení německé armády je tzv. meteorický radar. Jeho páteří byl trofejní radar RZ III (Freya) umístěný na pardubickém letišti. Radar byl upraven v plzeňské Škodovce (tehdy závodech V. I. Lenina), kde krátce po válce adaptovali a opravovali trofejní německé radary pro potřeby armády. Z vojenského radaru byla použita otočná kabina, nosný sloup antény, vysokonapěťový zdroj pro vysílač a upravený modulátor vysokofrekvenčního impulsu. Radar byl instalován na hvězdárně v roce 1957 a o rok později začala systematická pozorování. V současné době je meteorický radar nejdéle soustavně pracujícím přístrojem Astronomického ústavu. Jeho fotografii laskavě poskytli kolegové z kolínského Military clubu.
Prameny:
REVI 14/96
http://web.kolin.cz/militaryclub/
Archiv J. Kleczka
Archiv K. Jiřičky
Hadrava, P. a kol.: Ondřejovská hvězdárna 1898 - 1998, Astronomický ústav AV ČR, nakladatelství Vesmír, Praha, 1998.