Opevnění: Opevnění v Komárně

Fortifications:  Fortifications in Komarno


Summary:The article describes various fortifications near Komarno town. The objects include bation fort, several  adapted pre-war blocks and some standard heavy blocks from late 1930s.


Místo na soutoku Dunaje a Váhu bylo strategicky důležité již v římských dobách. Ve 13. století zde byl postaven kamenný hrad, který však ztratil význam na začátku 16. století s nástupem dělostřelectva. V roce 1546 zda byla zahájena výstavba bastionové pevnosti, později označované jako „Stará pevnost“. Již v roce 1570 pevnost silně poničila povodeň a musela projít zásadními opravami, při nichž dostala dnešní podobu. V době zvýšeného tureckého nebezpečí již pevnost nevyhovovala a proto před ní byla na příkaz Leopolda I. předsunuta takzvaná „Nová pevnost“, jejíž výstavba byla dokončena v roce 1673. Fakticky se nejednalo o skutečnou pevnost, ale spíše rozměrné předsunuté opevnění, plnící podobnou funkci jako korunní hradba, které vytvářelo se starším opevněním jednotný celek. Nová pevnost byla obklopena příkopem a přímo na její ploše se nacházel ravelin, chránící bránu Staré pevnosti. Směrem k městu doplňovaly obranu dva malé raveliny a celý komplex ze všech stran obklopila krytá cesta se shromaždišti. Na protějších březích řek, odkud by bylo možné ostřelovat pevnost, byly vybudovány již na konci 16. století vybudovány pevnůstky, které se po pozdějších přestavbách staly základem Vážského a Dunajského předmostí.

Bastionová pevnost

Na poměry 17. století byla pevnost odolná a moderní, takže v roce 1683 odolala poslednímu tureckému útoku. Když pominulo turecké nebezpečí byla pevnost zanedbávána a silně ji poničily povodně a zemětřesení. Bastionová pevnost byla opět opravena až v období napoleonských válek a velké pozornost při tom byla věnována ubytovacím skladovacím kapacitám, což zajistila výstavba obrovského kasárenského objektu na vnitřní straně opevnění Nové pevnosti a odolných kasemat ve valech Staré pevnosti. Na následujících obrázcích je přehledný plánek všech opevnění v Komárně, letecký pohled na severní břeh Dunaje a detail s okolím blokhausu (zelené kolečko) a srubu Ko-S-3 (červené kolečko). Žlutě je na prvním leteckém snímku vyznačena Palatinská linie.

Zkušenosti z napoleonských válek ukázaly, že Vídeň je nepříjemně ohrožena v případě útoku ze západu nebo z jihu a je nutné vybudovat dál ve vnitrozemí nějakou velkou pevnost, která by byla dobře přístupná z Vídně a poskytla v případě potřeby útočiště císařskému dvoru i početné polní armádě. Pokud jde o polohu, splňovalo tyto požadavky právě Komárno, avšak bylo nutné výrazně investovat do jeho fortifikačního zajištění. V letech 1839-47 byla západně od města, ve vzdálenosti 2 až 2,5 kilometru od Nové pevnosti, vybudována takzvaná Palatinská linie, která přehradila celý prostor mezi řekami Dunaj a Váh. Jednalo se na tehdejší dobu moderní opevnění, obvykle řazené do polygonálního systému opevňování, avšak konstrukčně hodně neobvyklé. Jeho hlavní součástí bylo pět velkých pětiúhelníkových objektů, připomínajících bastiony, označovaných v dobové terminologii „Werky“. Každý z nich měl v šíji odolný kasárenský objekt, val pro dělostřelectvo a příkop, bráněný z kaponiér a galerií. Šíji chránila kaponiéra a na dvoře každého fortu byl polokruhový reduit s dělostřeleckými střílnami. Ačkoli byly všechny tyto objekty propojeny souvislým příkopem s kurtinou, opatřenou střeleckou galerií, lze je spíše označit za forty, než za bastiony, jak se v literatuře uvádí. Forty byly prakticky stejné, pouze nejjižnější z nich byl mírně odlišný, neboť do něj byla zabudována hlavní brána, dnes nazývaná Bratislavská. Celková délka spojovacích galerií linie dosahovala úctyhodných 5 kilometrů. Vážská linie, chránící břeh Váhu, byla vybudována na konci 60. let 19. století a spojuje nejsevernější fort Palatinské linie se Starou pevností. Kromě dvou fortů se skládá z nepravidelných úseků hradeb s kaponiérami a postaveními pro děla. Níže je několik fotografií objektů Palatinské linie.

Blokhaus

Nejmodernějším objektem pevnosti byl blokhaus, vybudovaný u železničního mostu přes Dunaj. Ten se zachoval dodnes, i když zdevastovaný. Většina příček již padla za oběť času, s místě čelní střílny (?) s výhledem na Dunaj je jen velký otvor ve zdi. Ze stavebního hlediska se jedná o jednopodlažní stavbu obdélníkového půdorysu o rozměrech cca 20x8 m a vnitřní výškou cca 3 m, postavenou z poměrně nekvalitního betonu. V severozápadním a jihovýchodním rohu objektu se nacházejí výstupky (bastiony) na flankování obvodových stěn. V severní časti objektu se nachází předsíň v jednoduchým vchodem ve východní stěně, druhý jednoduchý vchod se nachází ve východní stěně hlavní místnosti. Uvnitř je řada střílen nikovitého tvaru vytvarovaných z betonu se zkorodovanými kovovými vložkami. byly pravděpodobně určeny pro pěchotní zbraně. Objekt neměl dělostřeleckou výzbroj. Kromě střílen se ve stěnách objektu nachází okna s kovovými okenicemi, opatřenými uzavírateným střílnovým otvorem. Objekt se nachází v křoví na pravě straně železničního náspu těsně před železničním mostem na slovenské straně Dunaje a je volně přístupný.

Blockhaus u železničního mostu na severním (dnes slovenském) břehu Dunaje měl protějšek na jižním, ovšem jen v dřevozemním provedení. V roce 1914 byl údajně vybudován na levém (severním) břehu perimetr obrany předmostí sestávající z provizorních fortů, rozebraných snad ještě během první světové války. Výstavbu schválil císař a král F. J. I. 22. srpna r. 1914 a provádělo ji civilní obyvatelstvo.

Po 1. světové válce rozdělil Dunaj město i opevnění na československou a maďarskou část. Ve 30. letech byly podél břehu postaveny 3 pěchotní sruby, vybavené výzbrojí výhradně pod pancířem. Z nich se dochoval pouze objekt Ko-S 3, zbavený pancéřových prvků a poškozený, zbývající dva jsou zcela nebo zčásti zdemolovaná a zasypané do protipovodňových hrází. Pro střežení železničního mostu byl využíván i výše zmíněný blokhaus ze začátku 20. století, na silničním mostu byly postaveny obvyklé závory a betonové zídky, v tomto případě opatřené i střílnami. Sruby TO byly Ko-S-1 “Nová Stráž” (na břehu Dunaje západně od železničního mostu), Ko-S-3 “Ústředna” (u vodárny, vpravo u cesty z Slovenských loděnic) a (Ko-S-4 “Ostrov” (na břehu Dunaje, přibližně ve středu jižního okraje Alžbetina ostrova), Výstavbu opevněni v Komárně zabezpečovala stavební firma Inžesta z Bratislavy. Do podzimu 1938 bylo opevněni stavebně dokončeno včetně překážek, vzduchotechniky a vnitřních instalací. Na objektech byly osazeny pancéřové zvony a kupole. Kabeláž propojovala objekty a vedla přes Zimní přístav do bastionu IV. Palatínské linie komárenské pevnosti, kde bylo velitelské stanoviště. Na obranu opevněni byla určena hraničářská četa pluku č.12 s počtem 90 vojáků. Během maďarské okupace byli objekty poškozené odstřelením zvonů a kupolí. Jejich další osud bohužel poznamenaly  dunajské záplavy. zde je stručný popis tří komárenských srubů:

Ko-S 1 „Nová Stráž“

Jednalo se o atypický bezkřídlý oboustranný pěchotní srub s hlavními zbraněmi „pod pancířem“. Byl vyprojektován ve II. stupni odolnosti jako jednopodlažní (vzhledem k vysoké hladině spodní vody a umístění objektu téměř na břehu Dunaje). Vybetonován byl 1. až 7. srpna 1937. Jeho hlavní výzbroj tvořily dva těžké kulomety vz. 37, které byly umístěny ve dvou pancéřových kopulích po stranách objektu (levá postřelovala železniční most). V čelní straně uprostřed délky objektu se nacházel zvon pro lehký kulomet vz. 26. Vchod byl chráněn týmž kulometem ve střílně „pod betonem“. Za druhé světové války byl srub poškozen vytržením obou kopulí a pancéřového zvonu. Na přelomu let 1949 a 1950 byl tento zvon druhotně osazen jako pravý zvon v jihomoravském objekt MJ-S 16 „Výběžek“, kde se nachází dodnes. Pěchotní srub Ko-S 1 byl v roce 1969 zcela zničen odstřelem kvůli budování protipovodňových hrází. Místo, kde se nacházel je však dodnes patrné, viz následující fotografie je z archivu Zemanových. Nachází se zde vyvýšenina se zbytky betonu.

Ko-S 3 „Ústředna“

Půdorysně připomínal srub R-S 54 „Na potoku“ poblíž Zemské brány. Byl to bezkřídlý jednostranný pěchotní srub vybudovaný ve II. stupni odolnosti. Byl vybetonován jako první v Komárně mezi 11. a 18. červnem 1937 jako jednopodlažní srub. Měl pancéřovou kopuli pro dvojče těžkých kulometů vz. 37 vpravo (postřelovala železniční most) a jeden pancéřový zvon pro lehký kulomet vz. 26. Vchod (atypický bez vchodové střílny) a týl objektu byly chráněny dvěma lehkými kulomety vz. 26 ve střílnách „pod betonem“. Za války byl objekt postižen vytržením stropních pancéřových prvků. Zvon pro kulomety byl v letech 1949 a 1950 osazen do jihomoravského objektu MJ-S 29 „Svah“ poblíž Mikulova. Po válce byl srub přebudován na garáž a ztratil tím svoji původní podobu. Dnes je srub za plotem u vodárny a na požádání je možné ho zvenčí navštívit. Na první fotografii bez vegetace je vidět vchod do objektu napravo od šedožlutých "garážových" vrat.

Ko-S 4 „Ostrov“

Srub Ko-S 4 byl stavebně shodný s objektem Ko-S 3, byl jen zrcadlově obrácený. Ko-S 4 byl betonován jako poslední z komárenských objektů, a to 21. až 27. srpna 1937. Měl pancéřovou kopuli pro dvojče těžkých kulometů vz. 37 (vlevo, postřelovala silniční most) a pancéřový zvon pro lehký kulomet vz. 26. Zvon pro kulomet byl v letech 1949 a 1950 osazen do levé zvonové šachty  jihomoravského objektu MJ-S 29 „Svah“ poblíž Mikulova, kde se nachází dodnes. Srub byl stejně jako „jednička“ v roce 1969 odstřelen, neboť překážel budování protipovodňových hrází. Nezůstaly po něm žádné viditelné stopy. Ze serveru www.opevneni.cz pochází fotografie objektu z dobové pohlednice.


Prameny:
http://fortifikace.bloguje.cz/846470-pevnost-komarno.php

http://pevnosti.szm.com

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pod%C3%BAsek_Kom%C3%A1rno

Archiv Zemanových

Archiv O. Filipa (obrázky a text použity s laskavým svolením autora)


 

 Úvod Historické cihlářství | Dopravní stavby Kryty Letadla | Opevnění | Ostatní Pozorovatelny | Voj. technika OdkazyNapsali o nás | Kontakt

 HomepageHistoric Brickmaking  | Traffic StructuresSheltersAircraft | Fortifications | MiscellaneousLookouts | Military StuffLinksContact

 This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

 Podporujeme archiv českého webu - zachování zajímavých informací pro další generace. WEBARCHIV